Zápisník.

Nejde to, nejde to, nejde to vrátit. Já vím, že nejde to, nejde to, nejde to vrátit zpátky..

18. ledna 2013 v 22:47 | Roar.
Tumblr_mgsnjurb8k1qzhxn6o1_500_large

Píšu jen proto, aby jsem vám něco řekla.. Nikdy se z žádný věci přehnaně neradujte, protože stačí málo a všecno se může posrat.. Přestě před týdnem jsme se pohádali, jako kdyby jsme spolu chodili, ale vlastně vůbec nechodili, to je na tom vtipný, ale do smíchu mi opravdu není. Pak to bylo přes týden zase v pohodě a on se na mě naštve, že jsem ho před školou "jen" pozdravila a nešla za ním. A taky jsem se dozvěděla skvělý věci.. Kámoška mu psala, protože on se semnou nebavil,.. A on napsal, že kdyby mi nebylo 14 tak se mnou je atd., což nechápu protože jemu je 15. To zaprvý. Zadruhý napsal, že je mu to už jedno. To je taky skvělý.. Zase to jeho blbý je mi to jedno. Všechno je mu u prdele, tak ať už se mi neozývá.. Potřebuju na něj přestat myslet.. Myslela sem, že je jinej. To je nejhorší, že když se zamiluješ do kluka, kterej není pro tebe, tak potají doufáš, že se třeba změní.. Jó, to je hold ta lidská naivita.
Omlouvám se zlatíčka, ale nemám náladu na psaní článku. Jsem unavená (spala jsem jen hodinu a ještě ke všemu na zemi), ubrečená, zklamaná a já nevím co všechno.. Ale i tak se snažím nedávat na sobě nic znát - směju se, bavím se,.. Ale už mě to nebaví předstírat, že je mi to stejně jako jemu jedno. Mě to prostě jedno není! Nevím, co mám dělat..
Hned, jak bude moje nálada lepší, tak se ozvu.. Jakmile se něco stane, tak dám vědět. Do tý doby se s váma loučím..
Vaše unavená, ubrečená a zklamaná Roar.

Do třetice všeho dobrého.

5. ledna 2013 v 21:11 | Roar.
Tumblr_m0oyo70kpc1rp6x2no1_500_large

Čauves.:P Pamatujete si na Vojtu? Ten, se kterým jsem jednou spala (jen spala!) na zemi a podruhý na strašně malý sedačce? O něm nejsou jen dva články. Vlastně myslím, že ve většině článků od 1. listopadu jsem se o něm tak nenápadně zmínila. Mezi námi to bylo takový zvláštní.. Vždycky jsme se v pátek večer potkávali.. stáli kus od sebe, koukali na sebe, ale nepozdravili se. Tedy spíš on mne nepozdravil. Ale jednou tam stál a já se zrovna objímala s kamarádem, protože mi byla zima a dali jsme si i pusu. Další den jsme si s Vojtou napsali a povídali si.. už to zase bylo takový pěkný jako dřív. Bylo to ještě před Vánocema. Od tý doby jsme si párkrát napsali, když jsem mu přála krásný Vánoce a šťastnej Novej rok. Ale co se stalo tenhle pátek.. to mi snad ani neuvěříte. Bylo nás tam asi šest, popíjíme ruma s colou a najednou..
Přišla mi smska:
on: tak co?
(,,Áááá Leni, on mi napsal!!" ,,Kecáš! Ukaž! Fakt že jo!")
odepsala jsem: co?
on: jako kde seš sem tě viděl
(,,Leni, Leni, on se ptá, kde jsem!" ,,Napiš mu u trafiky!")
odepsala jsem: jsme u trafiky
on: okej, já myslel že se uvidíme, ale tak ne
(,,Leni! Čum!" ,,Hooovno!")
já: jsme se viděli, ne?
on: jo, ale nepřišla si
(,,Copak za nim mám lejzt, jak nějaká vtěrka?" ,,Co mu napíšeš? Jdem do bufetu.")
já: bufet :D
on: pojď na námko, ale sama :P
- zástava srdce -
(,,Leni, on mi píše, ať jdu za ním sama na námko!" ,,Tak jdi, brouku, za hodinu mi zavolej!")
já: co? tak jo
on: jdu ven, tak počkej
Hned, jak jsem ho uviděla, tak jsem málem zešílela. Vypadal úžasně, jako vždycky. Přišel blíž a já, jak jsem byla přiopilá jsem se mu vrhla kolem krku. Nevím, jak dlouho, ale asi hodně dlouho jsme se objímali.. Držela jsem ho hrozně pevně a on mě taky. Zeptal se, kam půjdem.. tak jsme šli na takový místo, kde moc lidí není a zase jsme se tam objímali a pak jsme se začali líbat. Bylo to tak krásný být po dlouhý době s ním. Řekl, že půjdeme jinam.. chytli jsme se za ruce a šli. Tam jsme seděli (i leželi) na schodech, líbali se a.. to si domyslete.:P
,,Máš mě rád?"
,,Mám."
,,Jak moc?"
,,Moc."
- políbil mě -
,,Jak moc?"
- políbil mě -
Hodina uběhla hrozně rychle a já musela jít za kámoškou. Šli jsme spolu zase za ruce k místu, kde jsme se měli rozejít. Zase jsme se líbali a nakonec odešel.. Já běžela za kámoškou a všechno jí to hned řekla.
Pak se tam děly různý nepodstatný věci.:D
A potom se tam zase objevil on. Kámoška si s ním začala povídat a já u něj jen stála. Dávala jsem mu ruku do kapsy, on mi jí vždycky vyndal a chytl mě za ní. Tak jsme stáli, drželi se za ruce, já měla hlavu opřenou o jeho rameno a povídali jsme si s kámoškou. Kámoška pak šla na záchod.. a my zase dělali to samý, co na těch schodech.
Přiběhla kámoška, že jí volala máma, že musíme rychle domu.. Bylo asi půl druhý ráno, tak jsme běžely domů a s Vojtou jsem si ještě večer psala a byl strašně hodnej.
Dneska si s ním píšu už od rána (poledne) a jsem z toho celá šťastná.:) Takže to je potřetí, co jsme spolu něco takhle měli, když nepočítám to naše chození ven, protože tam jsme se jen líbali. Jak se říká - do třetice všeho dobrého.:)
Aby jste dobře chápali - já s ním nechci chodit (já totiž vztah nechci), ale chci ho jako takovýho hodně dobrýho kamaráda.. Nebo ne? Já vůbec nevím.. Ale mám ho strašně moc ráda. Neskutečně moc.
Vaše Roar.

Večer, kterej vypadal, že bude fakt naprd se stal jedním z nejlepších večerů!

1. ledna 2013 v 3:36 | Roar.

Čáááu! Ještě do půl desátý jsem ležela doma v posteli a přemýšlela nad tím, co asi dělá kámoška venku a co asi dělají všichni.. Musela jsem být doma.
Pak ale přišla mámě návštěva - kamarádky máma a mámy kamarádka.:D No a ty mámu přemluvily, abych mohla ven do jedenácti a sami šly do hospody. Tak jsem šla za kámoškou.. Teda spíš běžela! :D Byla jsem tak šťastná. To je poprvý, co jsem byla na silvestra venku a slavila bez rodičůů! Byli jsme chvíli venku s ostatníma, pak mi kámoška zaplatila vstup na piškotéku (diskotéka) a šli jsme tam! Ze začátku byla trochu nuda, ale pak jsem se trochu napila a už jsem byla v náladě, takže jsme tancovali a objímali se a smáli se.. Jééj.. V jedenáct jsem šla do hospody za mámou jí říct, že jsem ok a jestli nemůžu do půlnoci. Ona pořád že ne a nakonec mě stejně pustila a řekla, ať přijdu po půlnoci.. tak jsem si řekla, že přijdu v půl jedný. No a tam jsme se zase bavili, prostě parádička. Mám svíticí náramky na ruce a jeden jsem měla v uchu místo roztahováku.>:D No a pak mě pozval soused na panáka.. čekali jsme na něj žejo.. a kámoška na mě volá, že je tu moje máma! Takže provar jako prase.:D A máma celá nasraná..:D :D :D A to bylo nějak čtvrt na jednu.Tak jsem šla s ní k hospodě a pak domu.. Celou cestu jsem se smála a nemohla jsem ani strčit klíč do dveří, ale nevím jestli to bylo tím rumem s colou a nebo tím smíchem.:D Každopádně hustý, no.:D
Doma jsem bumbala Sprite, poslouchala písničky a dělala strašný kraviny - tzn. fotila se na webce.. Teď se těm fotkám musím smát.:D
Prostě úžasnej večer! Jen mě něco trápí, ale to je nepodstatný.. teda, možná to podstatný je, ale je to na dýl.. Jo, asi tak.:/
Dobrou noc.
Šťastný Nový rok.
Miluju vás.
Vaše Roar.

Když tě někdo opustí, nesnaž se ho nenávidět, ale dokaž mu, že udělal chybu.

24. prosince 2012 v 23:06 | Roar.
705058944_large

Krásný vánoční večer přeju. Jako většina blogerek i já napíšu, co jsem dostala, i když toho je tak na jeden řádek. Dostala jsem batoh, voňavku playboy (play it lovely), hnědý džíny, svetr, nějakou jetou mikinu (:D), dvě kostkovaný košile a kosmetiku (make-up, řasenku, odličovač,..) a můžu vám říct, že je mi trošku trapně, když tady všude čtu, jak dostáváte veledary. Spolužačka tablet, kámoška televizi, prachy a horu hadrů, další kamarádka Samsung Galaxy Ace.. Až se mě někdo zeptá, co jsem dostala, co mám říct? Batoh a voňavku? Bude mi opravdu trapně..
Ale když se nad tím tak zamyslím, tak jsem ráda, že jsme jako rodina pohromady. Že jsme všichni zdraví a že je nám dobře. To, že jsme se všichni sešli u stolu jako rodina byl pro mě asi ten největší dárek, jaký jsme mohli dostat (tedy až po mámy odšťavňovači.. ať žije domácí džusík! :D). Jsem ráda, že jsem vůbec něco dostala. Musím se naučit být vděčná za to, co mám a ne jen fňukat a stěžovat si na to, co nemám.
A víte, co dalšího jsem dostala? Blbou náladu. Blbou náladu, která se mě nechce pustit a drží se jako klíště. Taková ta nálada, kdy sedíte sami v pokoji a je vám strašně smutno. Takovej ten pocit, kdy by jste někoho nejraděj obejmuli, líbali a nepustili ho.. Takovej ten pocit, že jste na všechno sami.. Je mi hrozně. Tyhle Vánoce jsou strašně na nic. Nejhorší Vánoce, co jsem kdy zažila.. Ta divná nálada, ten pocit hrozný samoty..
A co jinak? Mám v plánu jet do Prahy nakoupit si něco na sebe za peníze, co mi dá babička k Vánocům zítra.. Dneska jsem se totálně přežrala kuřecím řízkem k obědu tak, že jsem večer nemohla dojíst kapra. Pak jsem měla ten džus, takže prej přetláskaná, že to asi brzy vyklopím.:D
No, to je jen tak pro informaci, aby jste věděli, že jsem konec světa přežila a že na týhle planetě bohužel ještě pořád smrdím a asi dlouho ještě budu.
Miluju vás.
Vaše Roar.

Když už nemáš žádnou naději, vymysli si ji.

19. prosince 2012 v 19:52 | Roar.
Tumblr_lkfg617wx21qeoqtwo1_500_large

Znáte takový to, když si myslíte, že už na toho dotyčného kašlete, pomalu na něj přestáváte myslet a zapomínáte a potom ho potkáte, všechno se to vrátí a vy na něj zase hodně myslíte a možná ještě víc, než předtím? Nesnáším to. Ale víte co? Já se nevzdám. Prostě se na to vykašlu. Nebudu myslet na někoho, kdo na mě nemyslí. Nebudu si ničit náladu kvůli někomu, komu na mě nezáleží a nestojím mu ani za pozdrav i přesto, co jsme si prožili. Jasně, neznáme se dlouho, ale za tu chvilku se toho stihlo stát dost.. Achjo. Strašně ráda bych chtěla poznat někoho, komu by na mě záleželo, nestyděl by se za mě, respektoval mě, chránil mě a měl mě rád. Pořád mám před očima tu chvíli, jak ležím na sedačce, on se zvedne a přitáhne mě k sobě, abych nepadala.. Mám úplně před očima ten okamžik, jak je nade mnou a dívá se na mě. Jak ležíme a koukáme si do očí.. jak mě hladí po vlasech.. jak mě drží za ruku.. Ale fakt nevím, jestli je on to, co mi chybí a nebo jsou to ty vzpomínky.. Ale chybí mi to strašně moc.
Whatever. My jsme se s Ammy rozhodly, že budeme lesby, že? :D (To byl vtip, kdyby to náhodou někdo nepochopil..:D)
Jak se mám? Smíšeně. Napůl jsem šťasná a napůl unavená. Dneska jsem ve škole spala.. doslova. Učitelka na češtinu si ze mě dělala srandu, že jestli si prý nechci přinýst matraci a učitelka na ájinu se mě zeptala, jestli jí nechci sežrat po tom, co jsem si fakt totálně nejvíc zívla.:D
Máte už nakoupený všechny dárky? Já jsem na tom fakt špatně, jelikož a protože zatím všechny dárky koupený nemám, ale ještě horší je fakt, že nemám ani peníze.:D Ale to je jen detail, žeano..:D
Zítra čtvrtek a pak pátek.. Ne, nebudu tu psát o konci světa a o tom, jak všichni na fb píšou, že bude konec světa. Já chci psát o tom, jak moc mě deptá, že všude všichni píšou o tom, jak všichni všude píšou o konci světa! :D Ale vážně.. těch statusů je ještě víc, jak těch o samotném konci světa.. Stejně nic nebude.
Mějte se krásně
a žijte blaze.;D
Vaše Roar.

Break this bittersweet spell on me.. Lost in the arms of destiny.. Bittersweet..♫♪♥

10. prosince 2012 v 19:23 | Roar.
424951_4848592009799_215192904_n_large

Čauves.:-P Co novýho od středy? Nic. V pátek jsem byla doma, protože na kámošku není spoleh a zbytek víkendu jsem strávila s mamkou na nějakých trzích či co.. Ze včera na dnešek nám krásně nasněžilo, takže jsem dneska s kámoškou a kámošem šli stavět sněhuláka.:-D Koulovali jsme se, sáňkovali po zadku, skákali do hromady sněhu a klouzali se po silnici.:-D Fakt miluju svoje ulítlý kamarády. Proč? Protože bez nic bych to nebyla já. A hlavně - když je mi nejhůř - s nima na nich nemyslím.. a všechno je krásný.:-)
Ve škole? Dneska úplně na pohodu. První hodinu češtiny jsme nějak přežili a matiku taky. O přírodopise jsme s třídní zdobili stromeček a povídali si. Na fyziku jsme měli suplování a byli na počítačích, o těláku jsem zase všechny kosila florballovou hokejkou a učitelka na angličtinu chyběla, tak jsme šli k tomu hodnějšímu učiteli a poslouchali písničky. Fakt úžasný je sedět v teplíčku, poslouchat Nickelback a dívat se ven, jak krásně sněží.. a pak jsem vyšla ze školy a začala na ten sníh nadávat.:-D
Teď sedím při svíčce na židli zabalená v dece, piju čaj s medem, poslouchám úžasný pianový písničky a pojídám čokoládu. A víte co? Právě teď mi nic nechybí. Ale když se nad tím tak zamyslím.. tak by se hodil někdo na pošušňání.:-D Je zde nějaký dobrovolník? :-D
Ve středu bych měla jít ven s klukem, se kterým jsem už jednou byla nedopadlo to pak dobře.. Napíšu vám, jestli jsme vůbec šli a jak to dopadlo. ;-) Každopádně už nebudu tak blbá a nenechám se hned nějak oblbnout. Navíc jsem strašně na někom už závislá.. Sakra, já fakt nesnášim ten pocit, kdy nevím, co vlastně chci..
Mějte se jak chcete.:-D
Čau čau.
Vaše Roar.

Čáry máry fuck - a je tu zase pondělí.

2. prosince 2012 v 17:24 | Roar.

Slíbila jsem, že se polepším, tak se ozývám dřív než po 14ti dnech.
Co jste dělali o víkendu? Já jsem v sobotu ráno jela za kámoškou, abych jí vrátila sešit. Potom jsem od jedné do čtyř žehlila tři koše s prádlem. Pak přijela mamka a jeli jsme i s bráchou za mým druhým bráchou na jeho koncert. A dnes? Dnes jsem spala do jedenácti a pak jsem myla nádobí. Závidím vám, co máte funkční myčku.. Fakt jo. Potom jsem šla s kámoškou ven a teď jsem díkybohu doma a piju čaj. Jsem nějaká nastydlá.. To je dobře. Giggle. No i když.. ve středu jsou čerti, ne? To poprosím mámu, abych mohla být u kámošky a v 21:40 bych jela domu.. No snad to vyjde, protože to žehlení prádla bylo fakt únavný! Giggle.
Ten víkend zase utekl hrozně rychle a zítra už zase do školy.. To snad není možný.
Zítra si snad jdu pro tyhle boty. Konečně první zima, co budu mít normální boty. Vždycky jsem si musela koupit na podpadku a vysoký, protože nikde jiný neměli. Ale tyhle jsou prostě skvělý, takže doufám, že mi je máma koupí.. Protože stojí litr, no..
No, já se jdu učit fyziku (stejně se jí učit nebudu, tak nevim proč to sem píšu), tak se mějte.:P :**
Vaše Roar.

Nejlepší způsob, jak si nenechat zlomit srdce je předstírat, že žádné nemáš.

1. prosince 2012 v 0:51 | Roar.

Tumblr_meb9mvxzto1rvup6qo1_500_large

Uff. Teda.. ten týden utekl fakt tak strašně rychle, že jsem si ani neuvědomila, jak moc na vás kašlu. Ale víte.. já poslední dobou kašlu nějak na všechno. Kašlu na učení, kašlu na úkoly, kašlu na nějaký cvičení a už úplně kašlu na to, že jsem si řekla, že budu slušná. Haha! Dneska se mi úplně podělal pátek, protože kámoška se semnou domluvila, že půjdeme kalit a nakonec jsme stejně skysly tady v týhle díře.. Ale to je jedno, protože jsme měli s klukama brko a byla prča jak sviň. Laugh. Pojď mi hop! Táák a teď si volej Zadara! Haha. Tyjo a pak doma jsem tancovala a dělala strašný kraviny.. no jak debil. Laugh. Udělala jsem si cucáka na ruce, ale fakt velkýho a nevim proč.. prostě jen tak. Hahahahahaha!
Co jsem vůbec celej tejden dělala? Většinou jsem byla u kámošky, pily jsme čaj a mazlily se se štěňátkama. Takový ťutimuti, že bych to sežrala! Laugh.
No a jak tak koukám.. dneska je prvního prosince. Počkat.. prosince?! Jako fakt? Noo, tak teda nevim, jak nakoupím dárky. Mám na to jen 23 dní! Laugh. Taky sníh už zase padá.. a já nemám zimní boty. Prostě jsem na tom špatně!! Laugh.
No.. tak já jdu napravit své hříchy a obejít svoje oblíbené blogy. Snad sem ještě někdo občas zabloudí.. Já se polepším, nebojte. Smile.
Miluju vás! :*
Vaše Roar.

,,Brouku, nechceš se kousek šoupnout?"

20. listopadu 2012 v 3:16 | Roar.
6215212267_5d51e3bd91_z_large

Stalo se vám někdy, že jste s někým leželi na miniaturní sedačce? Je to úžasný. O to víc se k sobě tisknete a o to víc je to úžasný.. Jen tak spolu ležet a držet se za ruce, hladit po vlasech a líbat se. Objímat se a v objetí usínat.. a probudit se po boku toho, koho máte rádi a vědět, že tu s vámi celou noc byl a držel vás je ten nejúžasnější pocit na světě.
Strašně mi to chybí.. Chybí mi on. Už podruhý jsem se probudila vedle toho samýho člověka.. Na tom už asi něco bude, co?
Mám ho ráda, chybí mi a to mě děsí. Kvůli němu odmítám ostatní kluky. Je to fakt divný.. Ani nevím, o co se snažím. Ležím celou noc v posteli a čekám, jestli mi od něj nepřijde smska.. Nepřijde.
Tak se jen tak válím sama v tý mojí velký posteli a říkám si, že bych dala všechno za to, abych mohla být na tom malým gauči s ním místo týhle pitomý a hlavně prázdný postele.
Je mi jasný, že mu na mě nezáleží tolik, jako mě na něm. Je mi jasný, že na mě nemyslí tolik, jako já na něj. Je mi jasný, že po mě netouží tolik, jako já po něm. Je mi jasný, že ho nezajímám tak, jako on mě. Je mi jasný, že příště se zase probudím vedle něj a myslím, že tohle je jasný i jemu..
Vaše Roar.

,,Ta vaše holka je nějaká divná.."

9. listopadu 2012 v 17:03 | Roar.
5395_54cd_480_large

Co jste dělali celý týden? Já jsem tak nějak přežívala. Ve čtvrtek jsem byla místo školy hrát můj nejmíň oblíbený sport - basket. Hrála jsem ho půl roku a tak se mi zprotivil, že ho už o něm nechci ani slyšet. Střílet na koš mě baví, celý mě to baví.. Ale ty nepříjemný, protivný a namyšlený holky mě doslova vysoukaly ven. Ale když za tebou dojdou spolužačky a zeptaj se tě, jestli se nechceš ulít ze čtvrtka, kdy máš do půl čtvrtý.. neodmítneš. Tak jsme teda hrály asi do čtvrt jednu. Hrálo pět družstev a my skončily druhý. Dobrý ne?
Jinak dneska jsem byla z toho čtvrtka tak rozlámaná, že jsem zaspala a ve škole celou matiku prochrápala. Probírali jsme něco novýho a já opět zase nechápu. Výborně. Probrala jsem se až při tělocviku, ale po něm jsem se cítila ještě hůř. Měla jsem jet večer ještě na yogu, ale to už bych asi nedala.. Fakt jsem úplně mrtvá, takže se celý odpoledne jen líně válím.. Smile. Vypila jsem celý jablkový džus HELLO a teď se mi strašně chce na záchod. Laugh.
A co znamená ten nadpis článku? Tohle prý řekla jedna babičky kamarádka o mě a když se jí babička zeptala proč, ona odpověděla: ,,Je nějaká chytrá. Má vyspělý názory." To docela potěší.. Smile.
Teď si pravděpodobně zapnu Word a napíšu nějaký příběh do literární soutěže, na který učitelka na češtinu už nějaký ten pátek čeká.. Mám asi dva příběhy a ještě jich pár napíšu. Mám zrovna takovou náladu na psaní a napadá mě spousta námětů. To se jen tak nestává.. Takže jdu na to, než mě ta nálada opustí.. Užijte si pátek. Smile.
Vaše Roar.

Co se dělo minulý týden a jak je to teď.

1. listopadu 2012 v 10:50 | Roar.
Tak už se zase ozývám a tentokrát je ta nálada 100x lepší! Někoho to možná potěší, že vás už zase začnu zahrnovat optimistickými články a někoho zase nepotěší, protože nebude mít chuť to číst. Smile. No co.. každopádně se začínám pomalu, ale jistě zamilovávat.. Začalo to minulou středu - poblila jsem mu nohy. Laugh. Ne, vážně. Ale to si nepamatuju.. A je tomu přesně týden, co mě vezl na motorce k jeho bratránkovi na privát. Je to přesně týden, co jsem se s ním objímala, dávala mu pusy a on dělal to samé. Je to přesně týden, co jsme spolu spali na zemi a mě byla hrozná zima. Jo, jsem v tom až po uši. Smile. (Každopádněěěě - jmenuje se Vojta. Smile.) Celej pátek, celou sobotu a celou neděli jsem čekala, jestli napíše.. a víte co dělal on? To samé! Úžasný, krásný, perfektní! Smile. V pondělí jsme spolu byli venku a byla mi strašná zima, tak jsem se k němu přisunula a on mě objímal a pak jsme se nakonec i líbali. Včera jsme spolu byli zase.. seděli jsme v takovým parku a objímali se, líbali a dělali strašný kraviny. Smile. Áááá, jsem tak šťastná. Smile. Nejsme spolu, ale prostě tohle je takový krásný.. kdo to nezažil - nepochopí. Smile.


No, takže takhle to je.. A co ve škole? Docela fájn. Z fyziky jsem dostala ze zkoušení dvojku, což se až divím, z němčiny díkybohu dostávám jedničky, i když se neučím, takže to vypadá že mi to jde samo, jako angličtina, z chemie dostávám jedničky, dvojky, což se až divím, učitelka na matiku je pořád stejná kráva a doma je to čím dál lepší. Ale to bez ironie a se vší vážností. Začínám si uvědomovat, jakou má pro mě máma cenu a jak jsem byla hloupá, když jsem o ní říkala takový věci. Nevím, co bych bez ní dělala.. A taky zjišťuju, kdo je kamarád a kdo ne. Každopádně mi přijde, že konečně začínám žít. Nemít takovej ten nudnej život, jako jsem měla doteď. A hlavně - jsem šťastná. A tak to myslím má být. Smile.
Teď momentálně ležím v posteli s čajem, prášky, kapesníky a mobilem, na který mi pořád píše Vojta, takže docela pohoda, protože jsme měli psát z matiky, ale radši bych to teda vyměnila za školu, protože je mi fakt blbě a v pátek chci zase spát u kámošky, takže uvidíme, jak to bude.
Tak se smějte, já jdu projít všechny komentáře, které jsem doposud jen tak projela.. kouknu na blogy a budu se snažit se uzdravit.
Miluju vás! :*
Vaše Roar.

,,Ahoj holky, jste krásný."

14. října 2012 v 11:25 | Roar.
Stály jsme s kamarádkou na nádraží. Kolem nás prošel nějaký (promiňtě ten výraz, nevím jak to jinak říct) postižený kluk, který se na nás usmál a řekl: ,,Ahoj holky, jste krásný." Kámošku samozřejmě popadl záchvat smíchu, já jsem mu jen řekla, že děkujeme a kámošce, že je blbá. Víte, říct něco takovýho to chce odvahu a potěší to víc jak nějaký komentář nebo like u fotky na facebooku. Vyrůstala jsem mezi takovými lidmi, takže je beru úplně normálně a nemyslím si o nich, že jsou míň než my. Naopak - je úžasné, jak dokážou být šťastni i přesto, že se za nimi někdo ohlédne. A zamyslete se: Řekl vám někdy nějaký kluk, kterého jste v životě neviděli, že jste krásné? Já si myslím, že ne. A tohle ale vážně moc potěšilo. Smile.


Mě brácha jen řekne, že jsem nateklá, ať nežeru. Jó, mám to ale milýho bráchu. A to se tak snažím.. Běhám, cvičím každý večer! Chci takový břicho a chci krásnou postavu, jenže o tý si můžu nechat zdát. My máme v rodině velký zadky a tlustý nohy. Tak to prostě je a to nikdo nezmění, ať by se snažil sebevíc. Smutná realita.. I tak to nevzdávám.
V sobotu mě hrozně bolely záda, protože jsem to v pátek večer s tím cvičením nějak přehnala, takže jsem se šla s kámoškou projít. Byly jsme na listí a uděláme si v pokoji podzimní dekorace. Smile. Večer jsem poslouchala písničky, ležela v posteli a odpočívala.
Dnes mám v plánu se učit, jelikož jsem zjistila, že ta radost z dobrý známky je prostě bezkonkurenční. Giggle. Ve čtvrtek jsem se dlouho do noci drtila prvky na chemii a z testu dostanu za jedna. Smile. To jsem ráda, ani nevíte jak, protože jsem tu jedničku potřebovala, aby mi z chemie vycházela dvojka a ne trojka. Takže teď se budu hodně snažit.
Takže jak jsem už napsala.. Dnes se budu učit asi příroďák, abych se nechala vyzkoušet, protože tam mám jen jednu jedinou známku a to je čtyřka. Pak se chci naučit fyziku a češtinu. Už vidím, jak se stěží naučím příroďák..
No nic, jdu si napsat úkoly a pak se vrhnu na učení.
Tak mi držte palce.
Vaše Roar.

Týden, který se zdál být tím nejhorším, dopadl vlastně skvěle.

6. října 2012 v 15:08 | Roar.
Ve středu jsem tu fňukala, jak je tohle ten nejhorší týden, jak mi nic nejde a nic nestíhám. Ve čtvrtek to pokračovalo. Z přírodopisu, na který jsem se jak magor učila jsem dostala čtyřku, protože jsem se naučila něco úplně jinýho a z literatury, kterou já neuměla jsem dostala také za čtyři. Věřtě nebo ne, smějte se nebo ne, ale ta špatná známka z přírodopisu mě mrzela natolik, že jsem se ve škole rozbrečela. Nebrečela bych, kdybych se neučila, ale já se jak blbec učím, ona pak zkouší z něčeho úplně jiného a její obhajobou je fakt, že máme umět látku z celého sešitu.. Ve škole jsem dřepěla do půl čtvrté a ani do té doby se moje špatná nálada nezlepšila - naopak jsem se cítila ještě hůř.


Večer jsem jen tak brouzdala po internetu, náhodou jsem klikla na oficiální stránky sázavafestu a co nevidím! Článek s názvem "Známe vítěze googlovské fotosoutěže!" a v něm je na druhém místě moje jméno! Začala jsem vyvádět, tancovat, volat na mámu a brečet štěstím. Hned jsem zvedla telefon a zavolala svojí nejlepší kamarádce a zpívala jsem jí do telefonu, že jsem vyhrála dva lístky na Sázavafest 2013. Do té soutěže jsem se přihlásila jen tak "co kdyby". Nikdy jsem nic nevyhrála, takže jsem nepočítala s tím, že tady by to mohlo vyjít, ale vyšlo. Takže špatná nálada byla hned pryč a já byla a stále jsem tím nejšťastnějším člověkem na světě!
V pátek jsem si došla pro nový mobil (Samsung Star II) a vůbec není špatný! Je úžasný! Hlavně ta wi-fi, přáteléé. Smile. Večer u mě spala kámoška, která usnula už v osm a já jsem do půl desáté koukala na facebook a zkoumala nový mobil.
Teď ležím, piju kafe, poslouchám písničky, venku fouká vítr, padá listí, podzimní nálada,.. Áchh, miluju podzim! Ještě ve středu jsem kňourala, jak mě nic nebaví a teď bych nejraději tancovala štěstím. Zkrátka a dobře: už jsem to zase já - ta vysmátá, hyperaktivní, šťastná a milá Roar. Konečně. Smile.
Vaše (už zase šťastná) Roar.

Jsem v prdeli.

3. října 2012 v 19:34 | Roar.
Učitelka na matiku na mě hlásí, že bych se měla vrátit do pátý třídy, když jí nedokážu vypočítat slovní úlohu, která mi nikdy nešla. Učitelka na dějepis zkouší každou hodinu a když si víc, jak pět lidí vezme žolíka - další hodinu píšeme. Na chemii máme tu samou krávu, jako na matiku, takže je na mě vyloženě zasednutá. Učitelka na angličtinu si stěžuje, že jsem málo aktivní a dnes se mě zeptala, co se to se mnou děje, že jsem poslední dobou nějaká přešlá. Víte, co se semnou děje, pani učitelko? Nestíhám. Nic nestíhám. Všechno mě štve a tenhle týden je ten nejhorší, co jsem kdy měla. Dozvěděla jsem se od jedný kamarádky, že kamarádka u který mám v pátek spát se na mě chce asi vykašlat, protože jí to poradila další kámoška, která tam bude spát taky a očividně mě tam nechce a hlavně se bojí, aby je semnou pustili do barů a tak. To nechápu, protože ta, u který spím je o rok mladší jak já, tak nevím, co tu hrotí. Jestli se na mě opravdu vykašle, tak si v pátek s kámoškou dáme brko, budem spát u nás a nezájem.
Ačkoliv mě tohle hodně štve, protože mám obě ty kamarádky moc ráda, není to jediná věc, která mě štve. Kluci, který choděj s Patrikem mu vzali mobil a smáli se tomu, co si píšem. Prostě ze mě měli prdel a já si tak říkám, že jsem fakt pitomá, protože všichni kromě mě jsou přesvědčeni o tom, že ho chci. Já ale nevím. Vůbec to není můj typ a já kráva mu dávám naděje.. Bojím se, že mu ublížím.


Já vím, že si pořád stěžuji na školu, ale já prostě jinak nemůžu. Já chci dobrý známky a jsem líná se učit, tak jak se potom mám naučit na tři předměty ze dne na den, když se stěží naučím na jeden?!
Dneska ráno jsem měla s kámošema brko. Bylo mi jedno, že pak jdu do školy a že to na mě třeba někdo pozná. Líbí se mi, jak je mi všechno jedno a melu kraviny bez ohledu na to, jaký to bude mít následek. Tak jsem jí do testu z chemie napsala, že druhotná surovina je jídlo a smála jsem se tomu do konce třetí hodiny, kdy mi došlo, že jsem ten test totálně zvorala a proklínala se, že se nedokážu dokopat k učení.
To, co mě za celý týden potěšilo nejvíc je fakt, že ten sladkej mašťák vždycky sedí na nádraží a kouká na mě. Možná si myslíte, že jsem naivní nebo tak něco (neříkám, že nejsem), ale teď jsem si víc než jistá, že na mě pořád kouká! Jééj.
Takový pesimistický článek, hmm.. Tak teď vám řeknu několik věcí, co mě alespoň trošičku potěšily: Máma mi koupila Fimo, takže jsem se pustila do tvoření roztahováků a první várka vypadá docela dobřee, Vansky jsem si nakonec koupila černý a jsou úžasný (jen mi připadá, že v nich mám obrovskou nohu!), objednala jsem si nový mobil Samsung Star II (wi-fina, YES!) a Vans peněženku s takovým fialovošedým svetrem, objevila jsem obchod kde mají úžasný a levný kostkovaný košile (!!) a konečně už jsem začala číst Harryho Pottera a Ohnivý pohár.
Toť vše.
Teď mě čeká učení dějáku, němčiny a příroďáku.
Dobrou noc.
Vaše Roar.

Miluji ten pocit, když vím, že zítra nemusím do školy.

27. září 2012 v 23:57 | Roar.
Konečně jsem se po měsíci dostala k pokračování ve čtení Harryho Pottera. Ta škola mi bere nejen skoro všechen volný čas, ale hlavně všechnu energii. Nikdy jsem nebyla ze školy tak vyčerpaná! Najednou po nás chtějí se učit tři předměty ze dne na den a já to nějak nestíhám, takže jsem šťastná, že je konečně alespoň jeden den volna, kdy si můžeme odpočinout.
Zítra pravděpodobně budu u babičky na poli vybírat brambory - "strašná zábava" (myšleno ironicky, samozřejmě). Jen si myslete, že jsem buranka. A víte co? Mě to vůbec nevadí!

V sobotu jedu na Chodov nakupovat. Koupím si své vytoužené modré VANSky a asi nějaké tričko. Pojedu vlakem, takže si s sebou vezmu Pottera, abych nějak využila tu hodinu cesty.
Poslední dobou jezdím do Prahy celkem často, což je dobře, protože jsem se naučila orientovat na hlaváku a už vím, jak se odtamtud pěšky dostat na Václavák. Jasně, není to žádná dálka, ale přeci jenom - je to Praha. Giggle.
Pomalu začínám zjišťovat, že ta němčina není až takový zlo, jako všichni říkají.. Sice o hodinách nic nestíhám a nechápu, ale když si to doma přečtu, tak pochopím většinu. Zatím to máme jen o učení slovíček, ale baví mě to. Dnes nám nechal učitel i volnou hodinu na počítačích, protože jsme první hodinu psali a prý jsme se celý měsíc dost snažili. To je první učitel, co ocení i snahu. Smile. Jenže on zase tak dobrý není.. Nic od něj nechápu, neučí nás gramatiku a jen zadává učení slovíček.
Nebudeme se bavit o škole, když mě tam dnes mučili do čtvrt na čtyři, ale o tom, že jsem si (překvapivě) uklidila pokoj. Ano, ano - přetřídila jsem si kosmetiku a přestěhovala ji do koupelny, abych si místo ní mohla do skříně dát učení, které se mi celý měsíc válelo na zemi. Přerovnala jsem si oblečení tak, aby se mi tam všechno vešlo a prostě jsem si to tu celé uklidila. Potom jsem šla na necelou hodinku běhat a vyčerpalo mě to natolik, že teď jsem se od osmi jen líně válela s Harrym a ovocným čajem v mojí milované posteli. Smile.
Gute Nacht, piškoti. Smile.

No není úžasný? :') Já vím, že je!

Vaše Roar.

Dvojnásobně zamilovaná.

21. září 2012 v 15:44 | Roar.
Tak jsem se vám milý zlatí vrátila ze Šumavy. Jestli mám být upřímná, tak se mi vůbec nechtělo domů a zůstala bych tam ještě další týden. Ale už jsem tady. Jsem tu a mám plno zážitků se kterými se s vámi musím podělit, ať už chcete nebo ne, protože jsem šťastná jako blecha!
V neděli ráno jsem měla strašnou trému a bála jsem se, jak to dopadne. Před školou nás nabral autobus a jeli jsme na Šumavu. Seděla jsem vedle mé nejoblíbenější spolusedící, kecaly jsme o kravinách a poslouchaly písničky. Cesta trvala asi dvě hodiny.. vybalili jsme si.. a.. ŠLI NA TŮRU! Vážně, nekecám - hned první den! A další zase. Vůbec mě nebolely nohy. Byli jsme i v Německu. Pro někoho, jako jsem já (nikdy jsem nebyla za hranicemi) to byl nezapomenutelný zážitek! Ve čtvrtek jsme byli v lanovém centru, kde jsem byla poprvé a doufám, že ne naposled, protože to byl ten největší adrenalin a to nejlepší, co jsem kdy zažila!
Do středy jsme už měli našlapáno kolem 60ti kilometrů (né-li víc) a tak jsme si prý jako odměnu mohli dopřát diskotéku. Tss, to je teda odměna. Ležela jsem na pokoji (protože jsem si rozrazila nehet u malíčku) a odpočívala.
A teď vám řeknu, proč jsem dvojnásobně zamilovaná.. Zaprvé: Zamilovala jsem se do Šumavy, řeky Vydry a celého Jihočeského kraje! Zadruhé: Jak jsem ležela o diskotéce na pokoji, tak tam přišel kámoš s bratránkem. Ten tam potom se mnou zůstal.. Budeme mu říkat pan P (ehm) nebo raději Patrik, ano? Takže potom jsem tam byla s Patrikem a leželi jsme pod peřinou na mojí posteli. Tím to začalo.. další den jsme se po sobě pořád nenápadně koukali a večer, když byla další diskotéka jsme byli celou dobu u něj na pokoji, povídali jsme si a váleli se v posteli. Ve čtvrtek byla zase diskotéka a já jsem s ním tancovala dvakrát ploužáka, povídali jsme si.. chtěla jsem mu dát pusu, ale bála jsem se. Když nás učitelé vyháněli do postelí, tak jsme se tak krásně obejmuli.. ááách. Je úžasnej. Celou cestu domů na mě koukal a mrkal.. jééj. Smile.
No, takže jsem si vážně užívala. Bylo to skvělý, moc mi to chybí a chtěla bych zpátky. Je tam úžasná příroda a čistý vzduch.
A teď je tu "pár" slíbených fotek..


Vaše Roar.

Joujou, Šumava čeká!

15. září 2012 v 21:27 | Roar.
Ani nevíte, jak moc mi chybí léto. Nikdo z vás netuší, jak moc mi chybí sázavafest, jak moc mi chybí tábor, jak moc mi chybí chata, jak moc mi chybí koupání.. Vždycky když někdo mluví o sázavafestu, tak mám takový blbý pocit v břiše.. prostě mi to chybí.
Ale teď už podzim klepe na dveře a listí už začíná padat. Ačkoliv mi léto nepopsatelně chybí, jsem ráda, že jsem teď a tady. Podzim je úžasný roční období.. a pak zima. Ááááá. Jasně, miluju léto, ale není tak barevné jako podzim ani kouzelné, jako zima.
Začíná mě už zase všechno unavovat. Hlavně mě unavuje to, že jsem pořád alone a asi budu forever. Alespoň něco by to chtělo, achjooo..


Zítra v 8:45 (Proboha, takhle brzo a ještě ke všemu v neděli!!) odjíždím na turistický kurz. Těším se, protože jsem nebyla na lyžáku (onemocněla jsem) a Šumava je nádherná! Budu mít foťák a já jsem takový vášnivý fotograf (Giggle..), určitě toho dost nafotím, tak se vám potom pochlubím. Smile. Docela mě štve, že jedou holky z devítek. Takový dilinky, co na mě koukaj, jako bych byla z jiný planety a brečej, když si zlomí nehtíček. Jak já je miluju.. Agrrrrdfqsaf!
Mám rýmu, ale raděj jsem to mámě neříkala. Přišla jsem kvůli nemoci o lyžák, nechci přijít i o turisťák!
Tak se tu mějte krásně, bobani.:*
Vaše Roar.

Roar má narozeniny!

11. září 2012 v 20:47 | Roar.
Nejhorší narozeniny vůbec.
1) Seděla jsem ráno s "kámošem" (jo jasně, milovala sem ho a teď jsme kámoši .. stejně ho pořád trochu chci) u školy a šla kolem taková kráva (pardon, ale je to fakt kráva), co k nám teď přišla jako nová na školu. Samozřejmě měla kraťoulinkatý kraťásky, měla vidět půlku prdele.. To už rovnou mohla jít nahá. Kravka. No a co myslíte? On na ní zírá! Řekl, že je dobrá?! Well, takže to je první věc.
2) Ve škole byla zase nuda a úplně mě to vyčerpalo. Měli jsme do půl čtvrtý a jediná věc, která mě ve škole trochu těšila byla moje spolusedící se kterou jsme pomlouvali afro naší učitelky na češtinu.
3) Po škole jsem měla slíbený od "mašťáka" (nunu, slaďoušek), že si dáme brko.. Prej k narozkám. Prej po škole přijď. No jasně, jen mě pozdravil a krásně se usmál. Výborně, takže to, na co jsem se celý den těšila bylo v háji.. Anooo.
4) Máma mi koupila nový boty. Fakt děsný.. mám je jen na turisťák, stejně je tam roztrhám určitě. Jenže mi to dala do takový blbý tašky, že se mi utrhaly uši už na nádru. Takže jsem tam jak kretén (omlouvám se, ale fakt jsem naštvaná!) chodila s taškou v náručí.
5) Přijdu domu a položím tašku na zem. Začnu z ní uklízet nákup a táta na mě nadává, ať si to uklidim, že nemůže projít? Tak to kurva překroč!!
6) Uvědomím si, že se musím jít učit fyziku a chemii, tak se vykašlu na nádobí a jdu se umýt. Přijede máma a začne být vzteklá, proč jsem to neumyla? Bože!
7) Jdu se učit fyziku a najednou zjistím, že nemám sešit na obvyklém místě. Hodinu jsem strávila nad prohledáváním sešitů, až jsem se nasrala a vyházela celý šuplíky. Bylo to k ničemu, nenašla sem ho. Takže jsem jak největší debilka bulela kvůli tomu, že se nemůžu naučit fyziku! Sem trapná.
8) Vypadá to že z "mého" Samsung Galaxy ACE bude asi velký hovno, protože ten kluk, co si ho od něj budu kupovat se mi nedokáže ozvat.. Víš co? Tak si naser.


Teď je večer. S "kámošem" sem se pohádala a zase usmířila. (Mimochodem zejtra jdem spolu zase.) Díky roztrhaný tašce jdu s krásným klukem ven. Fyziku umím, okopírovala mi to kámoška a s mobilem pořád nevím.
Omlouvám se za každý sprostý slovo v článku, ale vážně jsem se potřebovala vypsat. Každopádně tyhle narozeniny byly ty nejpříšernější narozeniny ze všech a tenhle den je jeden z nejhorších, co jsem kdy měla. Jsem unavená, znuděná, pálej mě oči a chce se mi spát. Bohužel mi zbývá ještě naučit se chemii, tak se tu (s)mějte. False smile.
Vaše Roar.

Všimli jste si toho, že už padá listí?

9. září 2012 v 14:11 | Roar.
Tenhle týden se mi zdál jako měsíc.. Děsný. V pondělí a úterý jsme nic nedělali a jen poslouchali naší třídní, jak vypráví její příhody z léta. Strašně nás to všechny vyčerpalo.
Ve středu nám hned první hodinu chemie dala učitelka tři úkoly, takže skvělý. O angličtině hned zkoušela a z fyziky nám zadala učivo z minulého ročníku, z kterého budem psát. O češtině jsme jen procvičovali, o matice taky a o občance jsme dělali nějaký pracovní listy. Ve čtvrtek jsme měli matiku, češtinu (psali jsme diktát), angličtinu (zase zkoušela), příroďák a děják, kde nám hned zadala témata na opakovací písemnou práci, pinda! A po obědě jsme měli dvouhodinovku povině volitelného jazyku.. já měla němčinu a samozřejmě jsem nic nechápala. Laugh.
V pátek jsme měli první hodinu chemii, potom výtvarku, matiku, tělák (jen jsme poslouchali poučení o bezpečnosti, oh god..) a pak češtinu.
Po škole jsem nic moc nedělala. Byla jsem s kámoškou venku a pak se snažila dohnat všechno učení a úkoly. Asi budu muset víc makat.. Je to hrozný - nic nestíhám. Já chci taky trochu volnýho času, ale učitelé si asi myslej, že máme jenom jejich předmět, že nám nase*ou tolik úkolů!
Jinak o víkendu jsem toho moc nedělala. V pátek jsem byla s kámoškou venku asi do půl 11 a pak jsem šla spát k další kámošce, která jezdí do Prahy do školy, takže jsem byla ráda, že jí zase vidím. Včera jsem se chtěla učit, ale vůbec se mi nechtělo.. a dnes jsem to všechno doháněla, protože Heute ist Sonntag und morgen ist Montag a já nemám ráda němčinu! Chmmchm.
Jo a jak jsem vám povídala o tom pondělku.. no, tak ten "kámoš" je strašně slakej! Smile. My se scházíme u takový boudičky kousek od školy a on tam chodí taky. Vždycky tam přijde a usmívá se na mě a ten jeho kámoš taky, to je strašně krásný, áááááááá. Je úúúžasneeej! A já chci, aby byl meineeeeee! (Brzo mi z tý němčiny jebne.) Laugh.
Well, tak já se vám zase někdy ozvu. Už nevím, co napsat, pořád myslím na toho sladkýho mašťáka. Laugh.
Tak se (s)mějte, piškůtci. Giggle.
Bye bye.
._.
Vaše Roar.

Dneska po škole venku s Marií a Janou.

3. září 2012 v 21:22 | Roar.
S marijánou.
Ano, je to tak a nevím, jestli je to dobře nebo ne. Vůbec sem to neplánovala a ani pořádně nepobírám, jak se to stalo, ale stalo..
Po škole jsem šla na nádro, že tam počkám na bus. Jenže jsem potkala kámoše (jo, je to smažka) a zakecala se s ním. Řekl, ať zůstanu a tak jsem zůstala a autobus si nechala odjet. Tak jsem tam s nima byla a povídala si. Najednou jich tam přišlo víc a začali balit brko. No.. a jelikož mě s tím nikdy neviděli, tak mi to pořád cpali. Fakt jsem měla zase tu supráckou náladičku a přemýšlela nad tím, jestli je jednorožec to samý, jako nosorožec. Laugh. (Mimochodem - pak jsem si to doma našla a je to úplně něco jinýho! Laugh. )


Zase jsem začala přemýšlet nad svým zlomeným roztahovákem (Čest jeho památce..) a přišla jsem na to, jak mi moc chybí a že chci zase roztáhnout uchoo! Takže jsem si od kámošky sehnala roztahováky všech možných velikostí, který mi zítra přinese do školy a mezitím jsem si do ucha dala tyčku od vatiček do uší, abych si ho trochu roztáhla. Smile.
Teď jsem si domluvila s kámošem, že si od něj koupím mobil, takže budu mít Samsung Galaxy Ace - doufám, že to není sráč. I když Samsung je sám o sobě sráč, no.. Ale když už to má ten android, tak by to mohlo být něco jinýho. Laugh.

No teda.. vypadá to, že tenhle školní rok bude zajímavej..
Vaše Roar.

Poslední den prázdnin strávený v posteli s čajem a písničkami.

2. září 2012 v 20:03 | Roar.
Jsem znuděná a přežraná piškotů. Chce se mi na malou, ale jsem líná vstát z postele. Laugh. Tak to má asi být, když už je to ten poslední den prázdnin. I když mohlo být teplo, abych si naposledy zaplavala v bazénu s mojí kámoškou, kterou teď díky škole nebudu moct tak často vídat, protože jde na střední a bude jezdit do Prahy. Tím je ale větší šance, že se budu víc učit.. Musím se snažit, když už jsem v tý osmičce. Začne mi chemie a němčina. Jako naschvál jsme na němčinu dostali učitele, kterýho jsem nechtěla, protože nic nenaučí.. takže se budu muset snažit. Já němčinu totiž chci umět. A když už jsme u toho učení: musím se začít pořádně učit zemák a fyziku i přesto, že jsou to ty nejnudnější předměty..


A taky bych měla pořádně zvážit střední školu.. Když já vůbec nevím! Miluju focení a dokonce i brácha řekl, že bych měla jít na fotografickou - máma zamítla (,,Fotograf není zaměstnání. To tě neuživí!"). Miluju přírodu a všechno kolem ní. Chci cestovat a angličtinu ovládám myslím dost dobře, tak máma rozhodla, že půjdu na cestovku.. Ale já tam nechci! Na cestovku chodí každej blbec.. Já nechci, aby mi školu vybrala máma a já toho pak do smrti litovala. Musím si vybrat dobře, ale co je teď hlavní - učit se. Jo, měla bych.

Už vidím ty všechny otrávený xichty ploužící se po školní chodbě.. Já půjdu jako vždy s úsměvem na tváři! Hehe. Protože já jsem vlastně i ráda, že je zase škola, i když prázdniny jsem si užila na sto procent!
Ráno mi v šest zazvoní budík. V klidu se protáhnu, zapnu noťas a pustím písničky, zacvičím si, opláchnu obličej, nasnídám se, uvařím si čaj a naliju si ho do petky, oblíknu se, upravím, vyčistím zuby,.. Všechno hezky v klídku, pomaloučku, jééé. Hlavně nesmím zaspat nebo mě jebne. Laugh.

Vaše Roar.

Nefňukejte a poraďte mi.

2. září 2012 v 12:17 | Roar.
Jasně, všichni pište pesimistický články o tom, jak je zítra pondělí 3. září a začíná škola, jako by to nikdo nevěděl. Haló lidi, my nejsme až tak moc vymletý!
Místo žvanění o tom, jak se vám tam nechce mi poraďte co na sebe, please.


Mám tmavě modré "děravé" jeans, takže - a) tmavě fialová mikina
b) světle modrá mikina
c) zelená mikina?

a nebude na mikinu vedro? Kdyby bylo - a) barevné vzorované kytkované tílko
b) tmavě modré tričko s džínskou?

Barva nehtů - není blbá červená? ..nebo černá, tyrkysová?

To je dilema, help me.
Vaše Roar.

Vzpomínka.

1. září 2012 v 14:23 | Roar.
Pamatuju si to tak přesně, jako by to bylo včera. Přidal sis mne na facebooku a já netušila, kdo jsi. Zeptala jsem se, jestli se známe a ty jsi odpověděl, že jsi mne potkával na chodbě a jsem ti sympatická. Psali jsme si dlouho do noci. Každý den. Pořád bylo o čem psát, pamatuješ? A pak jsme šli ven.. 8.7.2011. Stála jsem na nádraží a už jsem si myslela, že nepřijdeš. Pak jsi se objevil. Pamatuji si, jak jsem nemohla vydat ani hlásek. Ty jsi mi pořád říkal, jak mi to moc sluší a pak ses smál tomu, že se červenám. Pak v tom altánku.. dal jsi mi pusu a když jsme se zvedli a zase šli po cestě, vzal jsi mě za ruku a šli jsme spolu. Hledal jsi kopretinu, aby jsi mi ji mohl dát za ucho. Krmil jsi mne malinama a pořád říkal, že je to jako sen. Řekl jsi, že mě miluješ. Potom jsme na nádraží jedli zmrzlinu a já si jako idiot kápnu na tričko.
Pak jsem stála ve frontě na bus.. dal mi pusu, řekl jsi že se s tou svojí holkou rozejdeš a odešel jsi. Já seděla v tom pitomým autobusu, poslouchala písničky a byla šťastná, tak šťastná!


Všechno se zdálo být tak dokonalý. Děkoval jsi mi za nejúžasnější den v tvým životě a já děkovala bohu. Jenže jsem netušila, že se to všechno zničí během čtrnácti dní, kdy jsem byla na táboře.
Za celých těch čtrnáct dní jsi mi nenapsal ani jednu smsku a to jsi slíbil, jak napíšeš. Když jsem se pak podívala na tvůj profil, kde bylo jak jste se rozešli a zase dali dohromady. Psali jsme si, ale už jsi nebyl tak úžasně milej.. choval ses ke mě jako ke kamarádce. Nepřipadalo mi, že máš ještě zájem.. ba naopak. A měla jsem pravdu. Řekl jsi, že mě máš rád jako kamarádku a že tě to mrzí.. Jo, taky mě to mrzelo. Přestali jsme si psát. Všechno se změnilo.
Na konci prázdnin jste se zase rozešli. Nepsala jsem ti - nepsal jsi mi. Všechno bylo zase na nic a já měla zkažený prázdniny.
Jednou ráno jsem tě zase potkala. Povídali jsme si a ty jsi mi zase začal psát, že jsem krásná.. Víš, jak moc jsi mi ublížil, když jsi řekl, že si nemáme co říct? Po druhý jsi mi ublížil, ale já i přesto si s tebou dál psala. Občas si napíšeme a vždycky je o čem mluvit.
V pondělí jsi mi napsal smsku, abych s tebou šla ven. Tak prý příští víkend. Nenapíšu ti, ozvi se sám.
Já vždycky říkala, že se k sobě hodíme perfektně, víš? Já to říkala vždycky a nechápala jsem, proč to nevidíš.
Jen prosím.. už mi neubližuj.
Vaše Roar.

Když už party - tak jedině hard!

26. srpna 2012 v 8:52 | Roar.
Oh god.. Já bych vám přála být včera u nás. Brácha slavil osmnáctiny a tak si udělal menší oslavu. Ze začátku kolem pěti přišla babička a strejda s tetou. Pak odešli a v půl osmí začali chodit bratrovi kamarádi. Ze začátku se to zdála být nuda, ale vůbec nebyla! Začalo to tím, když druhý bratr přinesl nějakou medovinu a začal všem rozlívat a já si s mámou dala panáka. No to bylo fakt hustý. Laugh. Pak jsem tam chodila s brčkem a od každýho něco upíjela, dávala si panáky (pokaždý něco jinýho), měla colu s vínem a jak jsem toho smíchala hodně, tak jsem byla už v tý náladě a to byla prča, páni a dámové! Všichni už byli v takový tý náladě a prostě jsme dělali kraviny a tak. Asi kolem půlnoci šla máma spát a mě nahnala do pokoje, ale já se tam vrátila, když jsem z ložnice slyšela hlasité chrápání. Přinesla jsem si domů colu s vínem a jak největší idiot volala s Alláhem a Ahmedem (Turečtí hošani, haha)..! Mě bylo tak zle, to si ani nedovedete představit. Oni mi tam pod oknem řvali a já nemohla spát. Kolem pátý začalo být docela ticho, tak jsem si lehla..
Probudil mě křik a smích, bylo už světlo. Kouknu se na hodiny a ono je sedm! Tak jsem vstala a šla za nima. Oni tam všichni namol - teda kromě těch holek, které znám a jsou strašně v pohodě, takže jsem si tam měla s kým povídat. Rozloučili se a šli domů. Pak máma hned pohotově začala uklízet a bráška jako tradičně na mě, ať neřvu.. Jó kocovinkaaa.. Laugh. Takže jsme to všechno s mámou uklízely. Blitky naštěstí byly jen v kýblu, kterýho jsem se ani nedotkla. Můj kocourek je živý a zdravý - bez kocoviny, díkybohu. Tak jsme to měly za hodinku uklizený a já už jen ležím a snažím se něco udělat s tím sucháčem..
Teda ale.. Byl to mazec. Původně jsem si myslela, jak budu sedět doma na prdeli a koukat na filmy. Teď jsem vlastně ráda, že jsem si YES MAN nechala na dnešní večer.. Dneska má být prý pokráčko, ale myslím, že mají všichni dost. Laugh.


Teď jsem si začala uvědomovat, že se nám blíží škola.. Už jen týden! Proč to tak rychle uteklo? Roar bude mít čtrnácté narozeniny, bude v osmičce - velká holka. Laugh.
Fuck, ten čas tak letí.. Tak si poslední týden musíme pořádně užít! To počasí dneska nic moc, ale snad bude líp.

Tak myslím, že ty prázdniny jsem parádně zakončila a budu na ně vzpomínat v dobrém, protože tohle jsou fákt moje nejlepší prázdniny! Vezměte si - chaloupka, všechny dny Sázavafestu, spaní u kamarádek, chození venku dlouho do noci, spousta nových kamarádů, opila jsem se s rodiči,.. Jen mi tu chybí tábor, ale tak.. Příští rok to vidím takhle: tábor, chata, Sázavafest. A nic mi to nepokazí - NIC!
Žijte blaze, my jdeme s Harrym Potterem ležet.
Vaše Roar.

Nahluchlá, přejedená, unavená, ubrečená, ale žije a je plně rozhodnutá jít dál.

23. srpna 2012 v 23:08 | Roar.
Nahluchlá - ó babi, tvůj hlas mi bude v hlavě znít ještě půl roku. Proč jen tak řveš?!
Přejedená - ó babi, vážně jsem u tebe netrpěla hlady.
Unavená - ó babi, promiň za to, že jsem u tebe celou dobu jen spala a nemělo to žádný účinek.
Ubrečená - ó babi, s tímhle nemáš nic společnýho. Za to si můžu já.. A co jsem si nadrobila - to si také sním.

Milý zlatý pan Turecko číslo šest se rozhodl, že si mě chce vzít. A to bez legrace a s úplnou vážností. Že prý půjde na vysokou do ČR, atd. Jenže já nebyla jediná, komu se svěřil. Samozřejmě to řekl panu Turecku číslo pět a všechno se doslova posralo. Omlouvám se. Já to podělala. Takže jsem prostě cituju ,,bitch and stupid girl" a taky bych prý měla jít na psychiatrii s problémy s láskou. Panu číslo šest jsem řekla, že budeme kamarádi a že se uvidí, jestli se z toho něco vyvine. No, takže už jsem to snad dořešila a nebudu mít víc s tímhle problémy..
Mám chuť křičet, ale potřebuju se smát. Věděli jste, že se při smíchu hubne? Píšou to v Bravíčku. Smích. Ráno půjdu běhat. Musím začít dělat něco užitečnýho. Už vidím, jak vstanu "ráno" rovnou na oběd a budu se celý den válet s Harrym Potterem. Když to nevyjde ráno - tak večer! Fakt, slibuju!

Měla bych vás přestat bombardovat smutnýma a depresivníma článkama, co? Sama bych se měla naladit na jinou notu.. Poslední týden prázdnin přichází a já budu depkařit? To určitě. Nikdy bych se nepovažovala na smutnýho člověka, co probrečí celou noc. Ale to se stává každýmu. Teď hlavu vzhůru, úsměv a jít dál. Jo, přesně tak!
Vaše Roar.

Potřebuju čas, potřebuju se rozhodnout..

19. srpna 2012 v 11:01 | Roar.
Milý kluci,
ráda bych vám chtěla sdělit, že potřebuju více prostoru a více času na rozhodování. Jelikož je vás najednou asi šest a já se potřebuju rozhodnout jen pro jednoho, abych to neposrala s úplně všema. Takže vás žádám, aby jste mi dali chvíli pokoj. (!!)
Jeden - nechápe, co je odmítnutí, Druhý - namyšlený zazobanec, co všechno svádí na mě a nemáme nic společného, Třetí - kytarista ze Švýcarska, Čtvrtý - nepředvídatelný kytarista, děvka, neví co chce, Pátý - kytarista z Turecka a je úžasný, Šestý - kytarista z Turecka a kamarád čísla pět, což je problém, protože je moc hodnej a pořád mi píše.:|


Abych vám pravdu řekla, chlapci.. Nejsympatičtější mi přijde ten z Turecka. Jenže mi řekněte, co by to bylo za vztah. To mi teda řekněte, co bych měla z volání na Skypu. Bez doteků, bez polibků,.. Chci víc, než jen sladký řeči, kterými mě z vás krmí nejvíc. Já bych to vydržela, já bych ty čtyři roky tohle vydržela, já bych byla věrná.. Ale jak mám vědět, co dělá on někde v Turecku? A navíc, milé číslo dvě (!), on umí na kytaru a hraje mi písničky. Je úžasnej a pořád na něj myslím. Pravděpodobně až moc.
Víte co? Jedu na týden k babičce. Potřebuju to jako sůl. Prostě bez vás všech se budu večer procházet po městě a musím si pročistit hlavu. Naučit se naslouchat vnitřnímu hlasu..

Tak tu bez mých blbých keců budete mít klid. Nezapomeňte na mě, já se za týden vrátím, broučci.:*
Mám vás moc ráda!
Vaše Roar.

Když u mě spí kámoška, Chatroulette je naše celovečerní zábava.

16. srpna 2012 v 22:19 | Roar.
Nemyslím ty honibrky (:DD), ale ty milý a vtipný kluky, co se tam občas objeví. Hehe.
V úterý u mě spala kámoška a na Chatroulette jsme narazili na kluky z Turecka. Takovej slaďoušek, co hrál na kytaru a byla s ním sranda. Dal mi FB a volali jsme si všichni ještě večer asi do půlnoci.:) A včera jsem si s nima povídala sama. To jsou ti nejmilejší kluci, co jsem na Chatroulette poznala a to jsem jich poznala fakt dost!
Ještě jsem zapomněla na Australana. Krásnej kluk. Miloučkej. Stydlivej. Volali jsme si na skype každý den a on nemluvil, ani já ne. Jen jsme na sebe koukali a psali si. To trvalo asi půl roku. Bylo to krásný.. pak řekl, že mě miluje, já řekla, že to nejde a tím se to všechno pokazilo. Od té doby jsme si nepsali a mě se vždycky ukáže na skype, že je online a je mi líto, že to takhle dopadlo, ale tak co. Heh.
Chatroulette je super věc, ale nevím, jestli by mě bavil, kdybych tam byla sama. Ale tak, až bude nuda, zkusím to. Hehe.
Vaše Roar.

13. srpna 2012 v noci jsem zažila ty nejkrásnější chvíle v mém životě.

14. srpna 2012 v 0:01 | Roar.
Bože můj! To, co je právě teď na obloze je to nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Tisíce jasných hvězd podsvícených mléčnou dráhou. Nic úchvatnějšího jsem vážně nikdy v životě neviděla.. Padající perseidy, co berou dech.. A ze všeho nejkrásnější je ten pocit radosti a klidu v duši, když zírám s úžasem na tu krásu.
Opřela jsem se o náš plot a první, co jsem uviděla byl velký vůz nad sousedy a když jsem zvedla hlavu k nebi, myslela jsem, že fakt omdlím. Nepopsatelná nádhera. Lepší jak všechny možné omamné látky dohromady, lepší než polibek nebo čokoláda. Tmavomodrá látka posypaná zářícími perličkami.. Bože! Prostě úchvatný!
Začínám milovat oblohu čím dál víc a fakt že jo! Smile. Nikdy jsem si nic nepřála, když padal perseid (hvězda, chcete-li). Já na tohle prostě nevěřím. Spíš obdivuju tu krásu, jakou dokázala příroda stvořit - prostě neuvěřitelný. Nedokážu to slovy popsat.
Pokud jste tu krásu viděli, chápete mne.
Pokud ne - máte obrovskou smůlu.
Vaše Roar.

Proválená neděle v posteli s Harrym Potterem.

12. srpna 2012 v 20:47 | Roar.
Tak jsem se rozhodla, že nebudu odkouzlenej nudnej mudla, jak je uvedený na obalu knížky a začtu se do Harryho Pottera. Nikdy jsem nechápala, co na něm všichni vidí. Brácha má šest dílů a já jednou začala číst Kámen mudrců, jenže po první kapitole jsem to vzdala - prostě mě to nebavilo. Jenže dnešek vypadal tak, že ho asi proválím u televize a tak jsem se rozhodla, že budu dělat něco užitečnějšího. Uvařila jsem si po obědě kafe s mlíkem (hooodně mlíka), zachumlala se do peřin a začala číst. Tentokrát jsem četla dál a dál a začínám zjišťovat, co na něm ostatní vidí.
Ani jsem se nenadála a hodiny mi ukazovaly půl devátý. Fííha. Asi jo, asi je to fakt skvělá knížka.
Tak já jdu. Nemůžu se dočkat toho, jak dopadne Famfrpál! Hehe.
Čágobéélo.
Vaše Roar.

Mám talent na rozbíjení věcí - hlavně těch, co nejsou moje.

11. srpna 2012 v 10:50 | Roar.
Asi jsem bratrovi včera večer rozbila compa. Ups. Ale na mojí obranu: JEN JSEM HO VYPLA! Kdo by čekal, že po vypnutí počítače nepůjde? Prej něco s tim větráčkem? Či co.:D Tak jsem bráchovi rozbila další věc.. dřív to byl volant k počítači, joystick, hřeben, knížka,.. Radši už budu zticha. Pak by jste mi nikdo nic nepůjčil. Heh.
Noaco, stejně ten facebookovej maniak má internet v mobilu, ŽE MAMINKO?! Proto si taky SAMA ŠETŘÍM NA MOBIL S ANDROIDEM, že maminko?!
Chtěla jsem blackberry, ale zjistila jsem, že jen málo (fakt málo) aplikací podporuje blackberry. Tak jsem se rozhodla pro android. (Asi se divíte proč ne Iphone a já vám to řeknu: Je to sráč! Fakt jo. Znám asi pět lidí, co maj iphone, čtyři si stěžujou a dva ho prodali a koupili si android.) Alespoň budu moct dělat svojí oblíbenou věc přes mobil - skypovaat! Hehe. Ale nevím, jakej si mám koupit.. Asi samsung? Netuším. Potřebuju hlavně Wi-Fi, Skype, WhatsApp, Facebook (ten tak nepotřebuju, ale tak.. hodí se), instagram (!!) a spoustu dalšího, abych prostě mohla být on-line! Hehe. Ne, tak nutně to nepotřebuju, ale.. znáte to. Ehm, taky jste si všimli, že k nadpisu článku patří jen třetina obsahu? Nevaaa!
Máte někdo mobil s Androidem nebo nějaký tip na dobrý mobil?
Vaše Roar.

Zvuk strun je můj důvod k úsměvu.

9. srpna 2012 v 16:16 | Roar.
Vždycky jsem milovala zvuk strun u akustické kytary a zpěv u ohně. Vždycky mě lákalo hraní na kytaru, ale neměla jsem se to od koho naučit. Brácha dávno už na akustickou nehrál a učil se na elektriku. Já jsem jen ve škole poslouchala kytaru a zpívala s naší učitelkou a ostatními dětmi písničky ze zeleného zpěvníku. Vždycky jsem obdivovala ty, co umí hrát na kytaru..

To, co jsem vždy nesnášela se najednou stalo mým nejlepším přítelem.

9. srpna 2012 v 1:16 | Roar.
Když jsem byla malá, táta chodil hodně do hospody. Mamka vždycky brečela, hádali se a já jen poslouchala za dveřmi a brečela. Jednou se pohádali tak moc, že mamka vyhrožovala rozvodem. V tu chvíli jsem si slíbila, že nikdy nebudu pít.. Táta se časem zlepšil. Už pije minimálně..


Jenže čas plynul dál a dál a z malý holčičky, co pláče kvůli rodičovský hádce se stala náctiletá puberťačka, co poznává svět kolem sebe. Začala jsem se scházet s lidma, který na mě neměli moc dobrý vliv. Vždy ráno, než jsme šli do školy jsme chodili k takový "boudě" a tam oni vykuřovali. Najednou jsme tam začali chodit častěji a já začala i kouřit. Naštěstí mi došlo, že dělám kravinu a přestala jsem. Stále jsme navštěvovali "boudu" i po škole a tak jsem se začala měnit. Doma jsem se hádala s mámou, odmlouvala tátovi. Poprvý jsem se přiopila na čáry a po druhý jsem se opila, když jsem spala u kamarádky. A tak to začalo. Začala jsem čím dál víc spát u kamarádek a pily jsme. V pití jsem si našla přítele a útěchu. Vždycky jsem byla taková chytřejší, ale v tomhle můj rozum zklamal. Pořád jsem chtěla víc a víc pít. Dokonce jsem i doma z lednice tajně upíjela.. Pak se ale stalo, že jsem se v opilosti totálně ztrapnila před klukem, který se mi líbil. Udělala jsem hysterickou scénu, kterou jsem si (díkybohu) nepamatovala. To mě donutilo přemýšlet.. Mám to zapotřebí?
Přestávala jsem tak často chodit k "boudě" a přestávala "přespávat" u kamarádek. Začalo mi docházet, že to, co jsem vždycky nesnášela jsem začala milovat a najednou jsem tátu začala chápat a mít ho raději. Všechno jsem mu to odpustila, ale teď ještě musím odpustit sama sobě..
Vaše Roar.

Musím se naučit žít.

7. srpna 2012 v 20:57 | Roar.
Jen tak přemýšlím. Od té doby, co jsem poznala toho švýcarskýho kytaristu hodně. Až moc.
Přemýšlím nad tím, jaký by bylo žít jinde, jaký by bylo být starší a být s ním.
Zbytečně si nechávám utíkat čas, který bych mohla využít pro něco jinýho.
Přemýšlím nad něčím, co pomalu není pravda. Trávím většinu času na facebooku, protože čekám, až mi napíše.. Víte, co moudrého napsal? ,,I don't want my life spend on facebook." A to mě donutilo přemýšlet.. Vždyť já tohle taky nechci. Chci být svobodná, užívat si, miluju přírodu,.. Tak proč marním svůj krásný mladý život sezením u obrazovky počítače a klepu prsty do klávesnice, abych odpověděla na otázku o mé náladě člověku, kterého neznám?
Jak si mám užívat bez přátel? Musím něco vymyslet. Víte, mám jedno kouzelný místo a tam budu odpočívat. Naučím se meditovat. Naučím se milovat svůj život. Naučím se milovat sama sebe a užívat si každý den svého života. Přeci jen.. kdo mi zaručí, že se zítra ráno probudím? Nikdo.
Vždycky jsem byla taková počítačová, ale uvnitř jiná. Táta, kamarádi,.. všichni si myslí, že jsem počítačovej maniak. Opak je pravdou - já miluju přírodu, zvířata, přátele a smích. Chci si užívat života. Vždycky to bylo spíš tak, že jsem byla doma, protože jsem neměla moc kamarádu. I teď tomu tak je. Ale musím se přiznat.. není dne, kdybych se nepodívala na facebook. Změním to. Změním se.
Dochází mi, že vypadám pro ostatní šťastná, ale to nejdůležitější všem uniká - sama si šťastná nepřipadám.
Chci se usmívat i uvnitř, chci být vyrovnaná a milovat se. Jenže nestačí o tom jen psát a chtít - realizace je těžší.. Musím najít něco, co mě bude naplňovat. To něco mě musí nabíjet energií, to něco by mělo rozjasňovat mojí duši. Chci se každé ráno probouzet s úsměvem na rtech. Chci žít.
Vaše Roar.

Nemusela bych to mít tak těžký. Ale já si vždycky vyberu tu těžší cestu. Lalalala lala lalalala!

7. srpna 2012 v 8:39 | Roar.
Můžu mít někoho, kdo bydlí pár baráků odemě.
Můžu mít někoho, kdo bydlí pár kilometrů odemě.
Ale já si vždycky vyberu toho, kdo bydlí úplně v jiný zemi, má holku a je starší.

Takový ty propřemejšlený noci o něm,
takový ty proslzený večery,
takovej ten dlouhej pohled na společnou fotku,
takový to poslouchání jejich písniček a přemejšlení,
takovej ten stesk a smíšená nálada,
taková ta chvíle, kdy se ti chce plakat, ale seš šťastná.

Takovej ten pocit, když prožíváš něco, co pomalu není ani realita. Něco, co se stalo během jedné hodiny a nedá se vrátit zpět. Něco, co tě pořád užírá. To něco ti chybí a ty nemůžeš jít dál. Ty to něco potřebuješ. Takovej ten pocit, když víš, že už se nikdy neuvidíte, ale přesto máš pocit, že k němu něco cítíš a chceš, toužíš a věříš, že se ještě někdy uvidíte. Takovej ten pocit, kdy se ti hlavou prohání všechny jeho pohledy, úsměvy, jeho slova, jeho chůze, vzdušný polibek a vymýšlíš jak jen uskutečnit, aby jste se potkali..
Pak jsou všechny ostatní věci nepodstatný a v hlavě milion myšlenek o někom, koho jsi viděla jen jednu hodinu, ale nemůžeš ho prostě dostat z hlavy, protože ani nechceš.. Pak je všechno v háji.
Vaše Roar.

Šťastná, beznadějně zamilovaná, unavená a trochu nastydlá, ale je tu.

6. srpna 2012 v 9:11 | Roar.
Óóó, sázavafest byl bombovej! Každej den byl 100% užitej! Poznala jsem skvělýho kluka a zjisila jsem, že mám slabost pro kytaristy. V tomhle případě pro švýcarský kytaristy.:D Pořád jsme na sebe koukali, mám ručník a trsátko, ze kterýho si udělám přívěsek na krk, mám s ním fotku a pak si mě zavolal a na ruku mi napsal jeho pravej fb, hustý cooo? Heh. Sem z něj úplně hotová.:D Pořád na něj musim myslet, píšem si pusinky a je hrozně milej.. Prej se ještě uvidíme.. Joo, kéž by..:)
Jinak jsem tu se spoustou nových nápadů na blog atd. Takže večer snad začnu svoje plány realizovat.^
Orevuár.
Vaše Roar.

Konečně nejlepší část prázdnin přichází.

23. července 2012 v 8:43 | Roar.
Ták děcka, odjíždím na chalupu a budu tam asi dva týdny. Takže grilovačkyyy, spaní v tráávě, čtení knížek, chození na houbyyy, hraní na kytaruu, sbírání borůvek, malin, ostružin, sezení na posedu a sledování zvířáteek, rybařeníí, plavání v rybníce a spousta dalších věcí. Miluju to tam. Absolutně bez civilizace = bez protivných xichtů otravných a nudných lidí, kteří si hrajou na kamarády a pak tě pomlouvají za zády. Óó, už abych tam byla! Mezitím mám i Sázavafest, takže mám úplně plnej program. Bude tu chvilku mrtvo, tak na mě nezapomeňte.:P
Vaše Roar.

To je tak, když máte nezodpovědnou mámu.

15. července 2012 v 19:51 | Roar.
..aneb nikdy nenechte mojí mámu, aby posílala přihlášku na tábor.

Co myslíte.. Neposlala jí. A mlela mi, že jo a jo. Přitom vím, jak lže, jak moc lže a jak je nezodpovědná. ,,Ztratila se v poště. Za to nemůžu. Za to nemůže nikdo." Jo, jasně.. Fuck!
Dneska odjížděli a my jsme se tam se sestřenkou a jejím přítelem jeli podívat.. Bylo to tak krásný a zároveň smutný. To všechno objímání a pozdravy. To všechno vysvětlování, proč tam nejsem..
Když jsem odcházela, tekly mi slzy.. Fakt mě to moc mrzí. Miluju ty lidi. Miluju těch 14 dní s nima. Achjo!
V týdnu tam mám snad ještě jednou jen na country bál. Snad pojedu..
Příští rok si to vynahradím.
Bye bye.
Vaše Roar.

Jak si vyzdobit pokoj za pár kaček.

14. července 2012 v 0:48 | Roar.
Líbí se vám obrázky útulných pokojíčků na weheartit a chtěli by jste taky takový, jenže nemáte tolik peněz na utrácení nebo je vám líto dát peníze za takovou prkotinu?
A víte, že to jde i bez tolika peněz?

1. Plakáty.
Neříkejte mi, že jste si dřív nekupovali bravíčko! Hehe. Určitě doma vyhrabete nějaké pěkné plakáty, které odpovídají vašemu vkusu a když ne, poptejte se u kámošek. Pokud i kamarádky nebudou mít, zkus si něco namalovat, vypadá to mnohem hezčeji a pastelky s papírem má doma každý.

2. Citáty a hlášky.
Chceš na zdi velký nápis z písmen, ale nevíš jak na to? Vezmi si jakýkoliv časopis a na každou stránku si napiš jedno písmeno z citátu. Písmena pak jednoduše vystřihni a nalep na stěnu. Vypadá to fakt skvěle.

3. Fotky s kamarádkami.
Líbí se ti, jak na weheartit mají fotky na stěně a chceš je také? Jednoduchý. Jestli se ti nechce jít do obchodu si objednávat fotky nebo jestli to neumíš, tak stačí jít na stránky např. Fotolabu a nechat si je zaslat do nějaké prodejny v nejbližším městě. Fotky jsou fakt levný, jen si něco připlatíš za poštovný. Já si vyvolávala 14 fotek a stálo mě to kolem 20ti korun. Pak je jednodušše přilep zezadu izolepou tak, aby nebyla vidět a je to.

4. Vlajka.
Jasně, Americká nebo Anglická vlajka nesmí chybět. Že je drahá? Nekoukej po českých obchodech! Koukni se na ebay, tam mají vlajku i za 20kč i s poštovným a je velká! Platí se tam kartou Paypal. Zkus rodiče, jestli jí nemají nebo nějakou kamarádku. Určitě ji někdo bude mít.

5. Vánoční světýlka nad postelí.
Tak o tom nemá cenu diskutovat, to je jasná věc, že světýlka nesmí chybět. Kde je sehnat? U vietnamců! Nevím, jestli je u vás mají i přes rok, ale po vánocích je mají zlevněný a klidně i za 50kč je v pohodě seženete.
Vaše Roar.

Stává se ze mě noční pták. o.O

10. července 2012 v 2:36 | Roar.
Včera jsem byla vzhůru do tří do rána. Ráno vstávala v půl sedmí a jela k doktorce, kde jsem byla na očkování. Takže jsem byla fakt mrtvá! A pak jsem šla do knihovny.
Něco vám řeknu. Že v knihovně je hrobový ticho je pěkný žblemc. Pořád tam mluví ty ženský za pultem a pípají tam s těmi krámy. Tak mi řekněte, jak se mám soustředit na vybírání knížek!
Nakonec jsem si dvě knížky vybrala. Povídky z jiné dimenze od Petra Matějíčka a Lovkyni snů - Procitnutí od Lisy McMann, takže mám do sázavafestu co dělat. Úsměv.
Hned, co jsem přišla domů a naobědvala se, lehla jsem si do postele a přečetla první povídku z knížky. Pak se mi zavřeli oči a usnula jsem. Takže od dvou jsem spala do půl jedenáctý a teď se mi vůbec nechce jít spát.
Víte co, jdu si číst.
Čááááj. Hehe.
Vaše Roar.

Jak přemluvit mámu, aby ti dovolila kotě.

8. července 2012 v 19:41 | Roar.
Kašlete na přemlouvání, lidi. Zkoušela sem to mockrát.
A ani domu koťátko nenoste bez ohlášení, jestli máte mámu jako já, koťátko bude na ulici.
Je to jednoduchý. Ukliďte celý dům. Napište všechno na papírek a pak to ukažte mámě. Naplánujte si, kde bude kočka spát, kupte misku a jídlo. Udělejte všechno, jakoby už jste tu kočku měli. Ha a můj plán sklidil úspěch! Muhahaha.. Někdy na začátku srpna nám přibyde do rodiny nový přírůstek - černé koťátko s bílými tlapkami, bílou náprsenkou a modrýma očima. Huu, těšim see. Konečně někdo, kdo mě bude mít rád a nebude mě peskovat. A i když máma doma kotě nechce, stejně ho budu brát domů a bude spinkat u mě v postýlce. Úúú,..
Cha, takže já budu mít koťátko.. Nikdy bych neřekla, že mi ho máma dovolí. Ale asi jsem zjistila, co je její slabina. Můj nepřítel - úklid. Haha.
Vaše Roar.

Tati, jsi můj vzor.

8. července 2012 v 15:00 | Roar.
Poslední dobou se mi zdá, že mě chce máma jen vytočit. Pořád se s ní hádám. Jen mě uráží a kritizuje. Všechno dělám špatně, já jsem to nešikovný beztalentový nic a ona mistr světa ve všem.. Grr!
Klídek. Ještě jsem nevybouchla. Vždycky se zhluboka nadechnu a odkráčím v klidu do pokoje. Ještě že mám ty písničky. Ještě že mám skvělou kamarádku. Ještě že nejsem úplně jako ona - máma. Ta se hned vytočí, začně vřískat na celej barák a chová se jako hysterka.. Já to mám na háku - jako táta. Toho nic nerozhodí. Jen sedí a poslouchá, jak na něj ječí. Po únavné přednášce si jen lehne na sedačku, dívá se na televizi a je mu to jedno. Jó, táta je můj vzor. Ne, máma ne. Táta.
Dneska jsem si uklízela pokoj. To by jste nevěřili, jaký tu je teď čisto. Hehe.
Čus bus.
Vaše Roar.

Přísahám, že jsem viděla padat hvězdu.

8. července 2012 v 1:58 | Roar.
Nekecám, fakt ne.
Sedím si jen tak na balkóně zabalená v dece se sluchátky v uších a koukám na oblohu.. Na měsíc, jak září. Jasně, nezáří - odraz slunce, ale prostě.. září, no. Dívám se na letadla, jak blikají. Taky bych chtěla cestovat. Závidím všem, co cestujou. Najednou jsem zbystřila něco, co letělo dolů a neblikalo to. Přísahám, byla to hvězda!
Tohle léto toho chci hodně změnit. Začala jsem cvičit jógu, sedím u počítače rovně a omezuji ho, začnu víc číst, přestanu mluvit sprostě, začnu se víc učit, budu doma víc pomáhat,.. Nikdy jsem nic nedotáhla do konce, ale tohle musím. Tohle dokážu.
Vaše Roar.
 
 

Reklama